Víte, že někteří z nás si údajně pořizují mrně, aby mohli opět
zavítat do zábavních parků? Důvod k množení je to vskutku originální,
ale je řada těch, kteří si vystačí s vlastní infatilitiou. Ať už vás
tedy do zábavních parků táhne vaše vnitřní dítě nebo to reálné
vlastní, vydejme se na malou exkurzi po zábavních parcích známých i
neznámých, neboť za tímto slovním spojení se může schovávat víc než jen
Legoland či Disneyland.
Tivoli v Kodani
Zábavní park Tivoli zde roku 1843 založil George Carsensen. Jak již z
jeho názvu plyne druhý nejstarší park světa neurazí ani ty, kteří vědí
dost o kinetoze a neradi se pouští do křížku s gravitací. Park
rozléhající se na ploše 250×300 metrů krom rozličných atrakcí oplývá i
bohatou zelení, která láká k procházkám a romantická zákoutí (pokud si
odmyslíte jekot nadšenců z horských drah) doplňují malebné domečky,
lavičky a altány, kde občas vystupují divadelní soubory či se konají
koncerty.
Ale upřímně kvůli procházkám a divadlu tu přeci nejsme, takže raději
okusme jízdu na horské dráze Bjerg Banen. Vzhledem k tomu, že je to
jedna z nejstarších drah na světě, rychlostí vás v adrenalinové delirium
právě neuvede. Ovšem její viditelné stáří a dřevěná konstrukce u
adrenalinu dohoní to, na co kilometry v hodině nestačí.
Pro ještě větší drsňáky je tu pak atrakce, z níž vám běhá mráz po
zádech už jen, když slyšíte její název. „Demon.“ Zrychlení 4G je
skutečně jen pro silné povahy (a žaludky).
Ať už tedy do Tivoli člověka vede touha ve zdejších zahradách
rozjímat o nesmrtelnosti brouka nebo chce na vlastní kůži okusit, co to
znamená mít smrt v očích, oboje tu skvěle funguje, neboť Tivoli je
třetím nejnavštěvovanějším zábavním parkem Evropy.
Tropical Island v Berlíně
Ze severu se nyní rozjedeme blíže k našim
luhům a hájům. I když, jako chytrá Horákyně, severně zůstaneme, ale
zároveň nahlédneme jižněji do tropických krajin. A jak to uděláme?
Postačí, když se zastavíme kousek od
Berlína, v obrovské hale, kde se měly vyrábět vzducholodě. Dnes už
určitě z haly nevylétne vzducholoď ani jedna, zato v jejích útrobách
denně mizí tisíce po tropech lačnících návštěvníků. Vítejte v Tropical
Island a nechte se unést téměř dokonalou iluzí tropického ráje.
Návštěvníky lákájí k procházce džungle a laguny (jednotlivé části
jsou tématicky laděné dle států, a tak tu narazíme na kousek Indie nebo
Kambodžu), jezírka a vodopády a když už jste unavení můžete si zdřímnout
na lehátku na písečné pláži.
Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Dávejte si ovšem pozor na kolem prolétající papoušky. Jejich vylučovací návyky vás nutí být ve střehu.
A pokud nejste na lenošení, tak vzhůru na tobogány. Drobnou nevýhodou
sice je, že vstup do tobogánové části se platí zvlášť, ale když už je
člověk tu, tak neodolá a platí. A určitě nelituje. Zejména v případě
skluzavky, jež má z uctyhodné výšky takový sklon, že jejím nitrem
doslova prolétnete.
Stmívá se nad tropy. Vy ještě jezdíte na klouzačkách a vaše ratolesti
možná v dětském parku (aspoň tady je vstup zdarma) na gigantické
prolézačce či jezeře s čluny nebo někde úplně jinde. Nevíte? Tak
nasedněte do horkovzdušného balonu a třeba je z té ptačí perspektivy
najdete. Támhle jsou. Řádí na trampolínách s maskoty Ermelem a Wutzou (v
zábavních parcích se hold pofiderním molitanovým příšerkám nevyhnete) a
vůbec se jim nechce domu. Nevadí. Park totiž nezavírá. Můžete tu klidně
přenocovat – jen tak na lehátku, ve stanu a nebo v některé z chajdek
(tam už ovšem za poplatek).
Než ale ulehnete, namažte děti aloe verou (no, jo, nikdo vás
neupozornil, že jižní strana komplexu propouští 80 procent slunečního
záření) a vyražte na večeři třeba do restaurace Sea Shell Beach
(konzumace vlastního jídla se tu nepovoluje. No, aspoň vám nikdo nebude
závidět domácí řízky) a později třeba i na diskotéku nebo masáž.
Europa-park
Drýhý nejnavštěvovanější park v Evropě (hned po pařížském
Disneylandu) se nacházív městečku Rust nedaleko švýcarsko-německé
hranice.
Park je rozdělen do 15ti částí, z nichž každá symbolizuje konrkétní
evropskou zemi s její architekturou, kulturou a gastronomií (Čechy
chybí).
Za celodenní vstupné 35 euro tu můžete řádit na všech horských
drahách bez omezení. Ovšem pozor na nemilou úměru. Čím více se na horské
dráze ječí, tím delší je fronta. Vystát ji se ale vyplatí. Zejména
pokud jde o atrakci Silver star, nejvyšší evropskou horskou dráhu nebo
novinku z roku 2012 Wodan.
Europa-park, Foto:Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Konstrukce této dráhy je kompletně dřevěná a během 40ti minut, které
můžete strávit ve frontě, jenž se plazí nitrem oné konstrukce, vás
mnohdy napadne, jestli bylo rozhodnutí se svést tím nejchytřejším.
Kdykoliv vám totiž vozíky prosviští nad hlavou, celá ta dřevěná věc se
hrozivě otřásá a vám se jen těžko věří, že se to celé nesloží jak
domeček z karet.
Pokud strachu z jízdy na horských drahách chcete dát i další rozměr,
vyzkoušejte atrakci Eurosat. Celou dobu totiž projíždíte tmou tmoucí,
takže jen hádáte, kam vás odstředivá a dostředivá síla uvrhne, navíc pro
zpestření tahle dráha ještě průběžně mění rychlost.
Jestli ale opravdu kolotočům příliš nehovíte (a klobouk dolu, že jste v
tomto případě dočetli až sem) a váš postoj nezměnilo 11 více či méně nás
kolotočové šílence v euforii uvádějících horských drah, nespočet
kolotočových klasik jako řetízáky, houpačky, vodní skluzavky, vláčky
apod., můžete klidně vyrazit i za kulturou. Na návštěvníky tu čeká
Ledová show, Dětský muzikál, nebo můžete shlédnout Hamleta ve věhlasném
divadle Globe.
A pokud toho na vás za jeden den bylo stále málo a to i navzdory
tomu, že krátce před zavírací dobou se čekací doba i divočejších atrakcí
snižuje na minimum a můžete tak zvládnout jednu horskou dráhu 4x po
sobě (to je jedno, co tomu říká párek od oběda, ale když tu není žádná
fronta, proč to nevyužít), můžete využít zdejších hotelů (třeba toho s
názvem Coloseum – hádejte, kde stojí a jak asi vypadá?) a svoji
evropskou jízdu si prodloužit.
Tibidabo Barcelona
Dost už však bylo řádění v zábavních parcích mírného podnebného pásu. Jedeme do Barcelony.
Druhý nejstarší evropský zábavní park, park Tibidabo nacházející se na
vrcholku stejného kopce sice neuchvátí horskými dráhami, které vám ženou
tep k závratným výškám a ve chvíli, kdy odepínáte bezpečnostní pás
váháte, zda žijete a nebo jste právě prošli úspěšnou reinkarnací.
Okouzlí ale svou osobitou omšelostí a naladí vás na nostalgickou
strunu. Od dob svého vzniku park příliš podobu nezměnil a i řada atrakcí
je původních a vy tady na tom vrcholku s hektickou Barcelonou jako na
dlani hluboko pod vámi si skutečně nachvíli přijdete jako byste se
vrátili o století zpět. Čas tu stojí a spokojené rodiny tu v poklidu
tráví dlouhá líná odpoledne.
vrcholek Tibidabo, Foto: Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Vaše hlasivky tedy po Tibidabu sice nebudou potřebovat týden na zotavenou, ale přesto byste ho neměli vynechat.
Zabalte si ráno piknikový koš (nabídka jídla přímo v parku totiž
taktéž evokuje ono historično, ovšem u jídla toto není příliš
vyhledávaný atribut) a vyražte nejprve linkou metra L7 na Plaza de John
Kennedy. Jen co z nitra podzemky vyplujete na povrch, naposledy se za ní
ohlédněte, protože po nějaký čas to bude to poslední, co vám připomene
pozdní 20.století. Za rohem už naskočíte do historické modré tramvaje.
Ta s vámi dofuní asi do půli kopce. Poté si musíte přestoupit na
lanovku, která je stejně jako ona tramvaj v provozu již od roku 1901, a
která vás vyveze až k vrcholku Tibidabo.
Tady na vás ze zábavního parku nejprve vyčouhne jakási obdoba českých
labutí, až na to, že na mechanickém rameni tu namísto labutě je
upevněno letadlo (a to rameno je tu jen jedno). Tato atrakce je symbolem
celého parku a možná právě proto stojí před jeho branou a můžete se tak
svést, aniž byste vkročili do areálu parku a platili celodenní vstupné.
Pokud se však rozhodnete i pro návštěvu nitra parku, nevynechejte
ruské kolo. Z něj si můžete prohlédnout Barcelonu z výšky vyšší než
vyšší. A až budete dostatečně vykolotočovaní a vynadívaní, zajděte ještě
do oproti stojícího neogotického chrámu Sagrat Cor, z jehož věže si
můžete Barcelonu okusovanou mořem prohlédnout z úctyhodné výšky 575
metrů.
Pokud jsem vás k návštěvě Tibidaba nenalákala já, zaběhněte tam
alepsoň kvůli Woody Allanovi, který sem nechal zatoulat i hrdinky svého
filmu Vicky s Cristinou (film Vicky, Cristina, Barcelona).
Prater Vídeň
Ze zeměpisných šířek severních i jižních se ale přemístíme nyní
mnohem blíže. Prater – neodmyslitelný symbol Vídně – nabízí návštěvníkům
přes 250 atrakcí a především pak největší ruské kolo na světě „Wiener
Riesenrad“, které tu stojí už 106 let.
Ruské kolo, Foto:Markéta Dudková, JenProCestovatele.cz
Kochat se pohledem z výšky se dá ale i trochu akčnějí a to z
nejvyššího řetízáku světa, který se nachází opodál a díky jeho výšce 60
metrů je skutečně nemožné ho minout. Jen doporučuji si před jízdou
vyzout žabky, tedy pokud nehodláte strávit několik následujících hodin
jejich hledáním na poměrně rozsáhlé ploše.
Neoplocený areál vídeňského Prateru je přístupný po celý den i noc a
vstupné se zde neplatí. Platíte pouze za jednotlivé atrakce (od 1 do 10
eur). Je tedy tak trošku nemyslitelné se rozšafně vydat na všechny
atrakce, avšak i zde, stejně jako jinde, spolehlivým indikátorem těch
nejděsivějších je míra jekotu lidí na atrakci. Z tohoto hlediska (a
vlastní zkušenosti) mohu doporučit Turbo Boost, Extasy (i když ta po
čtvrté jízdě začíná nudit) nebo Černá mamba.
Za návštěvu určitě stojí i řada autodromů, kde si můžete zahrát na
piráty silnic a díky bohu zdejší kolotočáři jsou k úmyslným srážkám
mnohem shovívavější než ti naši.
Ačkoliv je celý park otevřen 24 hodin denně, kolem desáté večer
úderné pouťové hity utichají a atrakce osiří. Ne však život v Prateru.
Tou dobou už se totiž hudba pomalu rozeznívá na největší rakouské
diskotéce Praterdome. Kolem půlnoci se ale od její brány po parku vine
nekonečná fronta a při pohledu na téměř všechny dívky na podpatcích a v
bílé minisukni, jste uvedeny v pochybnost do jaké míry bude přijata vaše
keckovo-džínová odlišnost. Po pár drincích a v sále hrajícím zásadně
německé hity obdobné kvality jako Michal David, zpíváte, hopsáte a je
vám to upřímně jedno.
A do jakého parku teď zamíříte vy? Nebo se potkáme na staré dobré Matějské?
Markéta Dudková